Nejnovější výrobnu chemických zbraní hromadného ničení v městečku Letchworth v hrabství Hertfordshiru ve firmě Autoglym, která už několik desetiletí dodává čisticí prostředky na automobily královské rodině, objevili inspektoři britského úřadu pro implementaci evropských direktiv.

Nebojte se, nepřestal jsem je pro vás sbírat, třebaže jste v tom už taky až po uši a nic s tím nenaděláte. Z bezmocnosti často vzniká ten nejlepší humor.

Nejnovější výrobnu chemických zbraní hromadného ničení v městečku Letchworth v hrabství Hertfordshiru ve firmě Autoglym, která už několik desetiletí dodává čisticí prostředky na automobily královské rodině, objevili inspektoři britského úřadu pro implementaci evropských direktiv. V oficiálním dotazníku Ministerstva obchodu a průmyslu sestaveném podle direktiv EU a obsahujícím seznam teroristy použitelných chemikálií musela Autoglym dvoutýdenním pečlivým odškrtáváním přiznat, že mezi asi patnácti sty chemikálií, které vyrábí, se vyskytuje několik stovek, z nichž se dají vyrábět teroristické zbraně. Včetně acetonu, který si dosud myslela, že vyrábí na leštění nehtů. Zatím na firmu nikdo nepodal žalobu ze spolupráce s terorismem, ani zákaz výroby teroristického zařízení.

Odškrtávání zabralo dva týdny placené práce několika vysoce kvalifikovaným a dobře placeným chemickým odborníkům, bez nichž by si firma těžko poradila s dotazníky, které na ministerstvu sestavovaly další desítky vysoce kvalifikovaných odborníků, dobře placených tentokrát z kapes daňových poplatníků. Další vysoce kvalifikovaní odborníci na témže ministerstvu, rovněž dobře placení z kapes daňových poplatníků, mezitím propočítali, že vyplňováním podobných dotazníků, implementací evropských direktiv a předěláváním výrobků podle evropských směrnic ztrácí britský průmysl osm a půl miliardy liber ročně. Tato číslice nezahrnuje náklady na výdaje státních institucí, které se těmito šprýmy zabývají a které platí opět daňový poplatník.

A pro ty z nás, kteří si říkáme, že když je tak těžké se v EU uživit poctivým podnikáním, budeme raději sedět na zadku a psát knížky, perlička spisovatelská.

Britský autor Philip Pullman obdržel před rokem z Bruselu dopis od vysokého činitele Evropské komise jistého pana Drauze, který mu sděloval, že bruselská instituce zvaná "Merger Task Force" - česky nejspíš "Jednotka rychlého nasazení pro fůze podniků", podřízená "direktorátu B pro obchodní konkurenci", vyšetřuje fůzi dvou francouzských nakladatelství. Podle "regulace o fůzích EC číslo 4064/89" mu tímto nařizuje vyplnit a do tří týdnů odevzdat vyplněný pětistránkový dotazník s dvaceti otázkami, z nich několik syntakticky a gramaticky nesrozumitelných. Jestliže jej do stanoveného data neodevzdá, bude mu vyměřena pokuta 50.000 eur a dalších 25.000 eur za každý den prodlení, hrozil pan Drauz.

Třebaže Pullman u žádného z fůzujících nakladatelů nikdy nic nevydal, dotazník ho vyzýval, aby vysvětlil, proč dával jako autor přednost jednomu nakladateli před druhým a poskytnout podrobnosti všech nakladatelských kontraktů podepsaných se všemi francouzskými nakladateli v uplynulých pěti letech, a jména všech editorů, kteří projevili zájem o jeho knihy.

Pullman panu Drauzovi stručně odepsal, že s uvedenými nakladateli nemá nic společného, že obsah smluv je důvěrný, a že odpovědět na všechny otázky by mu zabralo tolik času, že by jako profesionální spisovatel musel Komisi účtovat vysoký honorář.

Odpověď už nedostal. Panu Drauzovi - jako všem těm ostatním tisícovkám inspektorů rozrůstající se chobotnice evropských inspektorátů - šlo určitě jen o to vykazovat činnost a být nepostradatelní a dobře placení.

Lepší špás drahý než žádný.